Opylování
Bez opylení by se rostliny nemohly rozmnožovat. Opylení je přenesení pylového zrna na bliznu.
Většinou v květu pestík a tyčinky nedozrávají ve stejnou dobu. Jestliže dozrávají dříve tyčinky mluvíme o proterandrii, dozrává - li dříve pestík mluvíme o proterogynii.
Jsou dva druhy opylování:
1. Cizoprašnost - allogamie - mezi různými květy jednoho exempláře, či různými exempláři.
2. Samoprašnost - autogamie - opylení vlastním pylem (v rámci jednoho květu).
TYPY OPYLOVÁNÍ
Podle způsobu přenášení pylu můžeme rozlišit řadu typů opylování. Většina z nich vyžaduje určitá přizpůsobení květu a pylu.
1. Entomofilie (entomogamie)
- Opylování hmyzem je původní a nejvíce rozšířený typ. K lákání hmyzu využívají rostliny roztodivných prostředků jako jsou: barva a kresba (nejen ve světelném spektru), vůně, výživa atd. Nejčastějším případem je produkce nektaru ve speciálních částech květu - florálních nektariích. Jsou to přeměněné květní orgány nebo jejich části produkující nektar. Vedle nektaru mohou rostliny nabízet například bohatou produkci pylu, který slouží určitým druhům hmyzu jako potrava a při té příležitosti dojde k opylení. Hmyz může být k opylování donucen různými typy pastí. Zcela zvláštní je lákání hmyzu na květy podobné samičkám některých druhů blanokřídlého hmyzu včetně produkce feromonů příslušného hmyzu (tořič - Ophrys). Rostliny se však mohou také jenom tvářit, že mají květy s nektarem a ve skutečnosti nenabízejí nic - šálivé květy (některé orchideje).
- V přírodě existuje mnoho opylovačů, včela medonosná je však specifická: při snůšce je jednomu zdroji pylu věrná tak dlouho, dokud jej produkuje, lze ji chovat a tudíž i využívat pro cílené opylování. Včela medonosná využívá pyl jako zdroj bílkovin. Při sběru tak opyluje rostlinu. Pro vytvoření jednoho páru rousek včela musí obletět asi 80 květů. Včelstvo ročně spotřebuje více než 30kg pylu jen pro odchov larev. Včely z jednoho úlu tedy opylují přibližně 250 milionů květů.
2. Ornitofilie (ornitogamie)
- Opylování ptáky je časté především v tropech - klasický případ opylovačů jsou kolibříci a medosavky.
3. Chiropterofilie
- Opylování netopýry je omezeno pouze na tropy. př. opylování baobabu (Adamsonia)
4. Malakofilie
- Opylování plži je tradičně uváděno u našeho druhu Asarum europaeum - Kopytník evropský, ale nemusí to být pravda, snad k němu skutečně dochází u některých tropických Araceae (áronovitých)
5. Hydrofilie (hydrogamie)
- Vzácný případ některých vodních rostlin (Cerotoplyllum - růžkatec, Vallisneria spiralis)
6. Anemofilie (anemogamie)
Květní obaly jsou velice jednoduché (Poaceae), pyl drobný, sypký a snadno létavý. Typické jsou vzdušné vaky u řádu Pinales.
Oplození
Oplození je splynutí samčí pohlavní buňky se samičí pohlavní buňkou. U krytosemenných rostlin pylové zrno vyklíčí v pylovou láčku se 2 spermatickými buňkami, která prorůstá čnělkou do semeníku. Dochází zde k dvojímu oplození. Dvojí oplození je charakteristický znak pouze krytosemenných rostlin. Jedna spermatická buňka splyne s centrálním jádrem zárodečného vaku a dává vznik pletivu, vyživující zárodek. Obaly oplozeného vajíčka se mění v osemení, celé vajíčko v semeno a semeník v plod (jablko = malvice), stěny semeníku v oplodí (dužnatá část jablka).