Pelikán (Pelecanus)
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - Zoopark Chomutov
Pelikáni jsou mohutní, značně těžcí ptáci; vypadají sice neohrabaně, ale při lovu ryb jsou velmi obratní. Mají velmi zajímavě utvářený zobák. Je hodně dlouhý, na konci mírně zahnutý. Spodní čelist se skládá ze dvou tenkých a poměrně ohebných na špičce spojených větví, mezi nimiž visí široký a roztažitelný vak. Nohy pelikána jsou ve srovnání s tělem krátké. Všechny čtyři prsty jsou spojeny plovací blánou.
Známe celkem osm druhů těchto mohutných rybářů. Jsou to především obyvatelé velkých vnitrozemských jezer a ústí velkých řek. Některé druhy však žijí i na mořském pobřeží. Je zajímavé, že druhy sladkovodní jsou šedé nebo bílé, kdežto mořští pelikáni jsou zbarveni hnědě. Setkáme se s nimi jak v tropickém, tak v mírném pásmu obou polokoulí. Chybějí jedině na východě Jižní ameriky, na Novém Zélandě a v Oceánii.
Skupinka Pelikánů bílých ( Pelecanus anocrotalus) - Zoo Plzeň
Plovou-li nebo letí, mají obyčejně zobák přiložen na krk. Jsou to družní ptáci, kteří hnízdí v koloniích a i v letu se shlukují ve větší hejna. Jejich potravou jsou převážně ryby. Některé druhy dovedou lovit zajímavým způsobem. V určité vzdálenosti od břehu utvoří řadu, která potom postupuje pomalu ke břehu, přičemž někteří ptáci bijí křídly do vody. Nahánějí si tak ryby na mělčinu, kde je potom chytají zobáky jako rybářskými kesery.
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - Zoopark Chomutov
Pelikáni hnízdí v rákosinách, v křovinách i na volném prostranství. Kladou 2 až 4 modrobílá vejce. Mladí se líhnou téměř holí a jejich zobák není ve srovnání s velikostí těla nijak nápadně dlouhý ani silný. Jakmile jim však začne růst prachové peří, začne jim mohutnět i zobák. Staří je krmí polostrávenými rybami, které si mláďata "loví" z hrdelních vaků rodičů. Zasunují při tom často do zobáku starých nejen svůj zobák, ale i celou hlavu. Pelikáni dosahují pohlavní dospělosti až po několika letech. Proto se v místech jejich výskytu setkáme po celý rok s nehnízdícími, toulajícími se jedinci.
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) - Zoo Plzeň
Hnízdo Pelikána je úměrné velikosti tohoto ptáka. Je to vlastně hromada sneseného rákosu, která vyčnívá 1-1,5metru nad hladinu a v průměru má až 1,5metru. Na násadě sedí hlavně samice. Samec ji vystřídá jenom ráno a večer, aby se mohla nasytit. Po 33 dnech se líhnou malí pelikáni. Jak přibývají na váze, klesá pomalu i jejich rodné hnízdo, jehož horní okraj bývá těsně před opuštním hnízda někdy na úrovni vodní hladiny.
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - Zoopark Chomutov
Protože pelikáni začínají zahřívat vejce od snesení prvního a protože další vejce snášejí až v dvoudenních intervalech, bývá ve velikosti najmladšího a nejstaršího mláděte značný rozdíl. Rodiče krmí mláďata pouze dvakrát denně. Jakmile pelikáňata spatří blížící se rodiče, spustí strašný křik a snaží se jedno přes druhé dostat se na okraj hnízda, aby byla starému co nejblíže. Ještě ne zcela opeřená mláďata se již odvažují na vodu a staří je potom už krmí mimo hnízdo. Ve stáří dva a půl měsíce jsou mladí pelikáni už schopni letu. Zprvu je staří ještě krmí, ale koncem srpna je začnou od sebe odhánět, aby mladí zvykli samostatnému životu.
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) - Zoo Plzeň
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) - je jako labuť velký, celý bílý, jenom konce letek jsou hnědé nebo černé. Zobák měří 43-45cm. Ve svatebním šatě má samec i samice kratkou chocholku v týle a peří má růžový nádech. Na rozdíl od dalšího druhu má červené nohy. V Evropě hnízdí pravidelně již jen v Rumunsku, v Bulharsku a na Azovském moři. Jinde v Evropě hnízdí jen vyjimečně. Asi před 300 lety hnízdili pelikáni i u nás na Třeboňsku. Nyní se k nám zatoulávají ojedinělé kusy jako veliká vzácnost. Mimo Evropu hnízdí pelikán bílý ještě v západních oblastech Asie, na ostrovech Perského zálivu a v tropické Africe. Dává přednost rozsáhlým a odlehlým lagunám nebo deltám řek s hustým porostem rákosu. Hnízdí v malých i větších koloniích, jen vyjimečně na ojedinělých hnízdech. Kolonie pelikánů bývají vždy oddělené od kolonií ostatních vodních ptáků.
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - Zoopark Chomutov
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - je o málo větší než předcházející. Na kratší vzdálenost se jeví stříbřitě bílý. Nohy má šedé. V letu se pozná podle toho, že konce křídel má zespodu bílé, kdežto pelikán bílý má vespudu špičky křídel černé. Hnízdí na několika místech jihovýchodní evropy, v Malé Asii, v Persii, v severovýchodní Číně a v Jihovýchodním Mongolsku. Poslední evropská útočiště těchto překrásných vodních ptáků leží v Rumunsku a v Bulharsku. Je to několik rezervací v nepřehledných rákosinách dunajské delty a rezervace Srebrna v severním Bulharsku. Zdá se, že krom těchto míst a kolonií na Azovském moři pelikáni kadeřaví v Evropě již nehnízdí. Kdysi hnízdili na mnoha vodách celé střední i jižní Evropy.
Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) - Zoopark Chomutov
Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) - patří k druhům žijícím v teplých oblastech Ameriky. Zmocňuje se kořisti potápěním. Jako terejové krouží v určité výši nad vodou, dokud neuvidí ryby plovoucí blízko pod hladinou. V tu chvíli přimknou křídla k tělu a padnou na hladinu s takovou silou, že voda vystříkne až do výšky a plesknutí je slyšet až na půl míle daleko. Pozorovat tyto obrovské ptáky při lovu ryb je jedním z nejúchvatnějších zážitků na moři. Někdy se stane, že pták zůstane po střemhlavém útoku několik vteřin pod vodou. Nad hladinou se pak objeví nejdříve ocas a potom teprve pelikán s rybou ve vaku.
Pelikán chilský (Pelecanus thagus) - je podobný pelikánu hnědému, ale je větší. Hnízdí na pobřeží Peru, chile a na přilehlých ostrovech. V tisícových koloniích těchto ptáků došlo a stále dochází k ukládání trusu vzácného a cenného živočišného hnojiva guána.